Ve firmě Kinský dal Borgo působí více než čtvrtstoletí. Za tu dobu se z pozice hajného, bažantníka a provozního inspektora vypracoval až na vrcholnou manažerskou pozici a dnes se svým týmem rozhoduje o tom, jak budou lesy Kinských dal Borgo vypadat za dlouhá desetiletí až století. Kam se za roky jeho praxe společnost posunula a jaké výzvy ji čekají, odpovídá v rozhovoru ředitel lesního hospodářství Kinský dal Borgo a.s. Ing. Michal Prouza.
Dvacet pět let je kus života. Jak na své dosavadní působení ve firmě vzpomínáte?
Ke Kinským jsem nastoupil hned po vojně v roce 1999 na pozici hajného. Po dvou letech jsem se přesunul do bažantnice Luhy a tam strávil 10 let. Mezitím jsem paralelně s tím začal pracovat na pozici provozního inspektora, kterou jsem vykonával do roku 2022. Od roku 2023 jsem byl jmenován ředitelem lesního hospodářství. Když se ohlédnu, bavily mě všechny pozice. Mám rád tvůrčí proces. Baví mě práce, kde mohu analyzovat a řešit problémy. V tomto směru mi proto asi nejvíc seděl provozní inspektor. V pozici ředitele teď asi mnohem více času trávíte v kanceláři.
Nechybí vám les?
I les potřebuje kancelář, aby to fungovalo. Rád bych se ale do něj časem zase dostával víc. Naštěstí k pozici ředitele lesního hospodářství patří i funkce odborného lesního hospodáře. To je vrcholná tvůrčí lesnická činnost. Člověk může přímo nebo prostřednictvím svých kolegů na dlouhá desetiletí až století ovlivnit, jak budou lesy Kinských vypadat.
Co se podle vás za poslední roky zlepšilo a kde jsou naopak rezervy?
Nepamatuji období těsně po restituci, v tomto ohledu jsem nastoupil už do slušně rozjetého vlaku a měl šanci navázat na to, co započali moji předchůdci. Nicméně v lesích se toho změnilo hodně. V minulosti jsme zažili několik kalamit – hlavně větrné v roce 2001, 2007 a 2010. Výrazně nás postihl také kůrovec a sucho v letech 2017–2021. Pozitivně vnímám, jak jsme se se všemi kalamitami dokázali vypořádat i jaký trend hospodaření se nám s kolegy povedl nastavit. Vydali jsme se naproti většímu využití přírodě bližšího hospodaření, tedy více využíváme potenciálu vlastních porostů
i k jejich přirozené obnově. Navíc se nám poměrně rychle povedlo vybudovat schopný tým pracovníků v lese i na pile, kteří jsou srdcem celého systému. Bez nich by to nešlo. Rezervy jsou určitě v tom, že do lesnictví nepřichází mladí lidé. Práce je to specifická, náročná a v porovnání s jinými obory nepříliš atraktivně placená.
Velmi aktuální téma je ekologie, které se výrazně promítá také do legislativy. Jak ovlivňují ekologická nařízení vaší práci?
Lesník v našem pojetí není jen výrobce dřeva, je to odborník s širokým rozsahem znalostí a ve své podstatě byl a je i prvním ekologem. V případě Kinských je odhadem zhruba třetina majetku v určitém stupni legislativní ochrany – ať už jde o Naturu 2000, přírodní památky, rezervace nebo část CHKO Český ráj. To nás určitým způsobem svazuje, někde omezuje, ale daří se nám v tom odpovědně fungovat.
Zmínil jste soustavu chráněných území EU Natura 2000. Co to pro vás v praxi znamená?
Především ocenění, že se lesníci po staletí starali o ta území tak dobře, že dnes stojí za to, aby byla chráněná. Ale rozumím, na co se ptáte. (smích) Omezení jsou především administrativního charakteru. V praxi záleží, co je v oblasti předmětem ochrany. Například v okolí Chlumce nad Cidlinou jsou chráněny především listnaté dubové porosty. Je to především proto, že se v nich vyskytují specifické biotopy, na které je vázán výskyt chráněného roháče obecného. V tomto případě nejsou omezení nijak dramatická, klíčové je nepoškozovat jeho biotop. To například znamená, že při práci v těchto oblastech nelze nasazovat těžkou techniku. Roháč se totiž vyvíjí na pařezech, respektive na kořenech trouchnivějících stromů.
Na jaké ploše tedy Kinští celkově hospodaří a jaké lesy v jejich majetku převládají?
Celkem společnost vlastní necelých 8 200 hektarů lesa, navíc vykonáváme odbornou správu na městských lesích města Bohdaneč, které mají 304 hektarů. Převážná část leží v okolí Chlumce, hospodaříme také na majetku kolem hradu Kost a část tvoří nově zakoupený lesní hospodářský celek (LHC) Holovousy. Pohybujeme se od Polabí, což je Chlumecko, přes Hořický hřbet, kde se rozkládá právě LHC Holovousy, až po Český ráj, kde se nachází LHC Kost. Od toho se odvíjejí rozdílné způsoby hospodaření – Chlumec tvoří převážně rovina, Holovousy svah a v okolí Kosti dominuje pískovcová oblast. Co se týče druhové skladby lesů, tak tu nám v průběhu let výrazně proměnil kůrovec. Na celém majetku ale roste obrovsky pestré spektrum dřevin s tím, že převažuje dub a borovice. Dohromady tvoří asi 80 procent veškerých porostů. Zbytek zahrnuje takřka vše, na co si vzpomenete.
K péči o les (potažmo krajinu) patří i péče o zvěř. O kolik honiteb se v rámci majetku Kinských dal Borgo s kolegy staráte?
Celkem máme ve správě 10 vlastních honiteb plus jednu pronajatou v rakouských Alpách. V Oboře Kněžičky se staráme o dančí a mufloní zvěř, nově zavádíme ještě jelena siku Dybowského. V ostatních převažuje srnčí a černá – divoká prasata.
Na pozici hajného jste ve firmě začínal. Jaká byla vaše cesta k myslivosti?
K myslivosti mě přivedl jako malého kluka můj děda. I díky němu jsem po základní škole zamířil na lesnickou střední. V průběhu studia jsem pohled na tento obor postupně měnil a dnes je pro mě myslivost součást hospodaření v krajině. Zvěř je její nedílnou součástí, a tak práce lesníka v mém pojetí zároveň obnáší i péči o zvěř.
Jak tedy osobně vnímáte poslání myslivce?
Myslivec by měl být především odborník a pečovat o zvěř jako nedílnou součást krajiny. Na zvěř a mysliveckou péči o ni je třeba se dívat především z hlediska jejich biologických potřeb a neustále mít na zřeteli, že krajina a zvěř v ní patři k sobě. To je podle mě cíl moderní myslivosti.
Už před stovkami let byli Kinští v myslivosti svým způsobem průkopníky. Považovali ji za noblesní záležitost, která měla svá pevně daná pravidla a zákonitosti. Platí to i dnes?
Určitě. Společnost udržuje tento odkaz živý i na něj aktivně navazuje. Snaží se, aby myslivost u Kinských byla pro ostatní vzorem.
Od roku 2002 je součástí pestrého firemního portfolia také pila. Na jaké produkty se zaměřuje?
Zhruba třetinu dřeva, které se ročně v lesích Kinských vytěží, na pile zpracujeme v další produkt. Řežeme takřka vše, co si zákazníci přejí, ale stěžejním produktem je dubové řezivo a výrobky z něj. V republikovém kontextu nám to přináší výhodu a významný ekonomický potenciál. Velká výzva je pro nás aktuálně obnova technologie na pile, protože současná je už na hranici své životnosti a není ani dostatečně efektivní.
Jaké má ředitel lesního hospodářství plány do budoucna?
Z krátkodobých je to právě ve spolupráci s celým týmem úspěšné dokončení implementace nového interního systému. Střednědobou vizí je pak zmiňovaná obnova technologie na pile. Dlouhodobým cílem je předat svěřený majetek jak potomkům Kinských, tak našim budoucím kolegům, ve stavu minimálně stejném, ale ideálně ještě lepším, než jsme ho dostali. Za to bych byl moc rád, protože, jak se říká – to, s čím dnes hospodaříme, máme jenom zapůjčené.
